Cestujete za chutí? Tato národní jídla radši neochutnávejte

Nejednu světovou kuchyni už si můžete dopřát v každém větším městě. Stát se odborníkem na vietnamskou, japonskou či indickou kuchyni zvládnete pohodlně i bez cestování. Jenže jak si ověřit, že vaše oblíbená etnická jídla jsou vážně autentická? Stále více lidí vyráží do světa nejen odpočívat či poznávat jiné kultury, ale také se seznamovat s jejich kuchyněmi. Chtějí vědět, jak doopravdy vypadá domácí recept na jejich oblíbené jídlo třeba z japonské restaurace. A při takovém gastro cestování občas narazí i na velmi neobvyklá tradiční jídla. S jakými bizarními kousky se můžete potkat a proč se jim raději vyhnout?

Balut

Vejce jsou snad nejrozšířenější snídaňovou ingrediencí na světě. Ať už nedáte dopustit na ty od farmáře nebo vám na původu nezáleží, takové překvapení, jakým je balut, jste pod skořápkou ještě nenašli. Balut je totiž vejce s částečně vyvinutým embryem, obvykle kachním.

Tato pochoutka se jí hlavně na Filipínách, populární je v celé jihovýchodní Asii. V každé zemi nechávají mládě ve vejci inkubovat různě dlouhou dobu, nejdéle si počkají v Kambodži. Tamní verze tak obsahuje celé ptačí tělíčko i s malým zobáčkem. Balut je bohatý jak na bílkoviny z vejce, tak i na tuk z drůbežího masa, proto řada lidí vychvaluje jeho přínos pro zdraví. Troufli byste si?

Fugu

Další pochoutku, kterou je lepší obejít obloukem, najdete v japonské kuchyni. Ryba fugu obsahuje totiž jed podobný kyanidu, alkaloid jménem tetrodoxin. Stačí ho malá dávka a ochrnou vám nejdříve ústa, pak celé tělo a až do bolestivé smrti budete při vědomí. Jed se přitom nachází ve vnitřnostech i v kůži. Špičkoví kuchaři tak z ryb vypreparovávají tenoučké plátky zaručeně bez jedu, které se jedí syrové nebo grilují v teriyaki omáčce. Japonští rybáři neváhají a připravují ryby i doma, to však má za následek statistiku, podle které každý rok fugu zabije několik lidí.

Durian

Další podivná pochoutka je opět z Asie. Dost možná jste se s ní setkali třeba při cestách po Thajsku nebo jste ji dostali coby suvenýr z tohoto regionu. Durianu se přezdívá „král ovoce” a jeho chutná dužina se upravuje na tisíc způsobů. Co je na něm tedy tak bizarního?

Durian páchne tak moc, že v řadě asijských zemí platí zákaz vozit ho autobusem, taxíkem nebo ho brát do hotelového pokoje. Některým lidem však toto silné aroma spíše voní, než smrdí, a proto nedají na ovoce dopustit. Durianové bonbóny nebo zmrzlina tak dělí gurmány na dva nesmiřitelné tábory, jedni je milují, druzí zatracují.

Hákarl

Nejen jihovýchod Asie oplývá podivnými pokrmy. I na severu najdete řadu bizarních jídel, která většinou vznikla z potřeby zachovat co nejvíce zásob na tuhou zimu a využít severské moře. Na Islandu se tak můžete potkat s jídlem jménem hákarl, tedy hluboce fermentovanými kousky žraločího masa.

Konkrétně jde o maso ze žraloka malohlavého, nejseverněji žijící paryby. Aby v tak chladné vodě žralok přežil, jeho tělo je plné dusičnatých látek, což dává masu specifické aroma a také jedovatost, kterou ale při přípravě ztratí. Maso se zakopává do země a potom ještě suší zavěšené ve vzduchu, takto visící pláty ryb najdete po celém Islandu. Celková příprava tedy trvá měsíce, ale místní si na lahůdku jménem hákarl rádi počkají.

Casu Marzu

Zůstaneme ještě chvíli v Evropě, i když na jihu. Na Sardinii si totiž pochutnávají na jednom opravdu zvláštním jídle. Sýr casu marzu je z ovčího mléka, jeho vnitřek se pohybuje a je zákonem zakázané ho prodávat.

Sýr totiž vzniká tak, že v procesu zrání se odstraní jeho horní část, následně se do něj nechávají naklást vajíčka hmyzu. Jeho larvy, tedy malí červíci, se pak lahodným mléčným produktem prokusují.

Jejich výměšky mu dodávají nenapodobitelnou chuť. Sýr se tedy konzumuje i s živými larvami. Asi není třeba zdůrazňovat, že z hygienického a zdravotního hlediska je casu marzu poněkud riskantní svačinou.

Escamoles

Červíci a larvy mají výborné výživové hodnoty, proto se v různých podobách jedí všude na světě. V Mexiku si můžete pochutnat na escamoles neboli mravenčím kaviáru. Jde o vajíčka a larvy jednoho z druhů mravenců, které se získávají hlavně od kořenů rostlin agáve ve středním Mexiku.

Escamoles mají prý jemnou máslovou chuť podobnou oříškům a v puse se rozplývají jako sýr cottage. Jedí se obvykle připravované velmi jednoduše, smažené v másle s cibulkou a chilli a zabalené do tortilly. Na pohled nijak nepobuřují, vypadají v tortille jako kuskus nebo rýže. K dostání jsou pak opravdu jen v Mexiku, protože je zakázané je vyvážet.

Haggis

Co jste slyšeli o Skotech? O každém národu se vypráví nějaký ten stereotyp a Skotům bývá přisuzována šetřivost a lakota. Samozřejmě to není pravda, ale přinejmenším jejich národní jídlo naznačuje, že nehodlají plýtvat, a to ani s jídlem.

Haggis je totiž pochoutkou z ovčích vnitřností a tuku, ochucených cibulí, solí a kořením a doplněných krupicí či ovesnými vločkami. Tyhle dobroty se následně dlouho vaří zabalené do ovčího žaludku. Zní to poněkud zvláštně, ale povídá se, že haggis vznikl jako jídlo na cesty.

Spotřebovalo se díky němu to, co mnoho jiných kultur a kuchyní vyhazuje jako odpad, a ještě byl prakticky zabalený do pevného žaludku. Kam se hrabe chleba se sýrem v ubrousku!

Chystáte se na cestách poznávat nejen nové kraje, ale i neobvyklé chutě? Držíme vám palce a doporučujeme se dobře pojistit s bezlimitním krytím léčebných výloh. Nejspíš jen potrápíte chuťové buňky, ale vždy je lepší mít jistotu, kdyby měl některý z vašich experimentů vážnější následky.