Akutní horská nemoc: Strašák vysokohorské turistiky

Hory jsou stále oblíbenější destinací pro dovolenou i pro sportovní vyžití. Vrcholky, kam se dříve vydávali jen profesionální lezci či vysokohorští vůdci, jsou dnes často cílem turistů-amatérů. Není divu, kvalitní výstroj je dnes dostupnější než kdy předtím. Vysoké hory ale skrývají celou řadu nebezpečí. Kromě zrádného počasí tu číhá také strašák jménem akutní horská nemoc.

Pokud se vysokohorské turistice věnujete, určitě už jste o této nemoci slyšeli. Jde o onemocnění, které může vyvolat příliš rychlá a prudká změna nadmořské výšky nebo přecenění vlastní kondice, případně kombinace obou faktorů. Dříve se s ní setkávalo jen velmi málo lidí. Ale díky tomu, jak je dnes snadné se do hor dostat, tedy díky dostupnějšímu létání, možnosti zaplatit si vysokohorského průvodce či dokonce agenturu, která vás bez námahy dopraví do velkých výšek, se tato hrozba týká mnohem širšího okruhu turistů a sportovců.

Příznaky akutní horské nemoci

2500 metrů nad mořem. To je hranice, která se obvykle uvádí jako riziková pro akutní horskou nemoc. Důvodem je nižší procento kyslíku ve vysokohorském vzduchu. Ve výjimečných případech se může vyskytnout už při výstupu do dvou tisíc metrů. Její příčinou je jednoduše nedostatečná schopnost těla vyrovnat se s nadmořskou výškou. Může vás postihnout když se do výšek dostanete příliš rychle nebo když nejste na vysokohorské podmínky dostatečně zvyklí. A stát se vám to může třeba i v Alpách nebo dokonce v Tatrách.

Jak se tedy akutní horská nemoc pozná? Mezi její příznaky patří bolest hlavy, únava, malátnost, nevolnost či zvracení, slabost, vrávorání při chůzi, nespavost. Dalším příznakem je také časté močení. To je nebezpečné hlavně proto, že vede k dehydrataci, která vše ostatní  ještě zhoršuje. Tyto příznaky, které se mohou zdát banální, se týkají lehčí formy horské nemoci. Mohou ale vést až k k těžké formě - k otoku mozku či plic. Ta už představuje smrtelné nebezpečí.

Prevence

Co tedy dělat, aby vás akutní horská nemoc nepotkala?  Jak postupovat, když už se to stane? Prevence je poměrně jednoduchá. Její nejzásadnější složkou je aklimatizace, tedy zvykání si na vysokohorské prostředí. Pokud se chystáte do vysokých hor, vydejte se nejdříve do mírnějších výšek nebo do cílové nadmořské výšky na kratší dobu. Tělo si tak na pohyb v nedostatku kyslíku zvykne. Druhou možností je vdechování kyslíku. Jistě jste slyšeli o vysokohorských výstupech “s kyslíkem” či “bez kyslíku”. Právě vdechování kyslíku z tlakové lahve může výstup usnadnit.

Pokud se u vás nebo někoho, kdo je s vámi v horách, příznaky akutní horské nemoci projeví, je potřeba začít situaci řešit. Samozřejmostí je přerušit výstup a odpočinout si. Pomáhá také podání ibuprofenu nebo jiných léků na bolest, které  postiženému uleví. V případě vážnějších příznaků je potřeba přidat i vdechování kyslíku. Při těžké formě je nutný okamžitý sestup a lékařská pomoc, obvykle je nutný transport do zdravotnického zařízení a další péče.

Přestože je akutní horská nemoc závažná a není dobré ji podcenit, věříme, že se s ní nikdy osobně nesetkáte. Myslete na prevenci, nepřeceňujte své síly a pokud se chystáte do hor, trénujte v podobné nadmořské výšce. Buďte vnímaví k vlastnímu zdravotnímu stavu i stavu svých blízkých.  Pokud se přeci jen setkáte s příznaky této nemoci, nepokračujte ve výstupu a kontaktujte horskou službu. A hlavně nezapomeňte na dobré cestovní pojištění!